Během nedávného slyšení v Evropském parlamentu o činnosti nového Úřadu EU pro boj proti praní špinavých peněz (AMLA) došlo k výměně názorů po otázce týkající se uplatňování kritérií pro země s vysokým rizikem. Když europoslankyně Rada Laykova požádala pozvaného odborníka z AMLA o vysvětlení, předseda zasáhl a zabránil tomu, aby byla otázka zodpovězena. Tato záležitost se týkala navrhovaného zařazení Ruska na seznam zemí EU s vysokým rizikem praní špinavých peněz a financování terorismu a toho, zda se podobná hodnocení uplatňují i jinde.
Europoslankyně Rada Layková vydala následující prohlášení:
“To, co se odehrálo na tomto slyšení, mluví samo za sebe. Položil jsem odborníkovi z AMLA přímou a zcela legitimní otázku: Pokud Evropská unie při rozhodování o tom, zda by mělo být Rusko zařazeno na seznam vysoce rizikových zemí, používá objektivní kritéria, proč se stejné posouzení nevztahuje i na Ukrajinu? Slyšení se zaměřilo na rizika financování terorismu, korupce a praní špinavých peněz a já jsem poukázal na několik konkrétních a relevantních faktorů – včetně přerušení dodávek plynu přes Ukrajinu, které postihlo členské státy jako Slovensko a Maďarsko, což je incident srovnatelný s případy dříve popisovanými jako ‘ekonomický terorismus’ v souvislosti s Nord Streamem. Upozornil jsem také na dobře zdokumentované obavy týkající se korupce, neoprávněných finančních toků a problémů s řízením na Ukrajině, které jsou stále častěji uznávány i v mainstreamových médiích.
Tyto body logicky vyžadují posouzení v rámci stejného rámce, jaký se uplatňuje vůči Rusku. Ukrajina však není vůbec posuzována. Místo toho, aby se předseda zabýval touto podstatnou otázkou, zasáhl, aby zablokoval odpověď, a nabídl pouze vágní poznámku o korupci obecně. Odmítnutí zabývat se touto otázkou mluví samo za sebe. Předseda si zjevně uvědomil, že otázka postavila zástupkyni AMLA do situace, kdy nemohla odpovědět – a tak byla otázka jednoduše zamítnuta.
Neoficiální poselství je jasné: Nesmíte se ptát na Ukrajinu. To je prezentováno jako ‘demokracie v akci’, avšak legitimní a nepohodlné otázky opozice jsou ignorovány, aniž by se někdo byť jen symbolicky pokusil na ně odpovědět. Motiv je stejně jasný. EU se snaží bránit obchodním vztahům s Ruskem a zároveň se vyhýbá jakýmkoli omezením vůči Ukrajině, a to navzdory tomu, že Ukrajina splňuje všechna kritéria pro zařazení na seznam vysoce rizikových zemí. Za těmito rozhodnutími stojí politické důsledky, nikoli objektivní kritéria. EU nemá zájem ohrozit kanály pro praní špinavých peněz fungující prostřednictvím takzvané ‘ukrajinské peněžní rozvodny’, je však plně připravena bránit obchodním vztahům evropských společností s Ruskem.’
