“Na první pohled se dohoda o návratových centrech ve třetích zemích může jevit jako splnění dlouhodobého požadavku. Ve skutečnosti však návrh nařízení o navracení ponechává tato centra čistě dobrovolná, výslovně z nich vylučuje nezletilé a jejich rodiny a navrhovaný monitorovací mechanismus se, jak se dalo očekávat, pravděpodobně stane hračkou pro politickou instrumentalizaci ze strany levicových nevládních organizací. Navíc stále neexistuje ani nejmenší náznak toho, že by se zřizovala zpracovatelská centra mimo Evropu.
Seznam bezpečných zemí původu vypracovaný EU rovněž odhaluje zjevné mezery a ignoruje měnící se geopolitickou realitu, což znamená, že státy, z nichž pocházejí žadatelé o azyl a zločinci, jako je Sýrie či Afghánistán, zůstávají navrhovanými zrychlenými postupy zcela nedotčeny. Dohoda o takzvaném solidárním fondu je rovněž třeba odmítnout: ve skutečnosti se jedná o nic jiného než o nucené přerozdělování nelegálních přistěhovalců a o zjevné podkopávání národní suverenity.
Skutečná změna kurzu v migrační politice není nikde v dohledu. Místo toho je stále více znepokojená veřejnost uklidňována mediálně působivými titulky – politickou show na úkor obyčejných občanů.”
