Do roku 2013 uzavíral Evropská unie tzv. dohody o partnerství v oblasti rybolovu, které umožňovaly lov ve vodách třetích zemí, zejména v Africe. V roce 2013 byly tyto dohody přejmenovány na “dohody o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu” (SFPA). Tyto dohody SFPA se zaměřovaly na udržitelnost, sběr vědeckých údajů a “správu”, čímž nahradily předchozí dohody založené na přístupu. Vzhledem k podmínkám spojeným s těmito dohodami bylo pozastaveno stále více jednání – a v důsledku toho i samotné dohody. Siegbert Droese, poslanec Evropského parlamentu za AfD ve Výboru pro rybolov (PECH), uvedl:
“Stále více dohod o společném rybolovu (SFPA) se stává neaktivními, protože jednání mezi EU a jejími partnerskými zeměmi uvízla na mrtvém bodě. V současné době je pozastaveno devět dohod SFPA. Důvod: partnerské země EU již nemusí přijímat to, co EU nabízí. Mohou udělovat licence asijským loďstvům nebo rozšiřovat své vlastní kapacity. A jak na tuto výzvu reagovala EU? Plány na údajně vylepšené dohody SFPA, které zahrnují ještě přísnější environmentální předpisy, ještě více byrokratických požadavků a ještě větší důraz na takzvanou globální oceánskou diplomacii. Stačí si vzpomenout například na pilotní projekty zaměřené na začleňování genderové perspektivy do rybolovu v Gambii. Je zcela logické, že mnoho zemí dává přednost přímějšímu přístupu, jaký zaujímá Čína. Čínské obchodní dohody se uzavírají rychle, jsou méně komplikované a nabízejí vyšší kompenzaci za zdroje. Je na čase, aby EU nahradila svůj arogantní režim hodnotového kolonialismu spravedlivými obchodními dohodami!”
