Nová zpráva Evropské investiční banky (EIB) nastoluje otázku, komu vlastně přinášejí prospěch investice v řádu miliard eur do “zelené energie” a kdo nakonec nese náklady. Poslanec Evropského parlamentu za AfD Markus Buchheit ostře kritizuje nejnovější výroční zprávu o činnosti EIB. Uvádí, že se banka stále více prezentuje jako “klimatická banka”, zatímco občané a podniky v mnoha zemích EU trpí rostoucími cenami elektřiny a zvyšujícími se životními náklady.
Markus Buchheit (AfD), poslanec Evropského parlamentu za skupinu ESN, uvedl:
“Téměř 60 procent financování z EIB nyní směřuje do takzvaných zelených projektů. To může v Bruselu znít dobře, ale rodinám ani malým a středním podnikům to zátěž nijak neulehčuje. Zejména silný důraz na větrnou energii na moři ukazuje, jak se evropská investiční politika vychýlila z rovnováhy.“.
V případě jednotlivých offshore projektů poskytuje EIB úvěry v řádu stovek milionů eur. Tyto projekty jsou nákladné, technicky velmi složité a silně závislé na infrastruktuře přenosové sítě a povětrnostních podmínkách. Přesto jsou politicky prosazovány, i když skutečná výroba elektřiny zaostává za očekáváními. Náklady se přenášejí na občany prostřednictvím cen elektřiny, poplatků za připojení k síti a státních záruk.
Zatímco EIB hovoří o ‘čisté a cenově dostupné energii’, mnoho domácností zažívá pravý opak. Vysoké ceny energie zatěžují příjmy a konkurenceschopnost, aniž by došlo k jakémukoli znatelnému zlepšení v oblasti bezpečnosti dodávek nebo cenové stability. Považuji za problematické, že EIB stále více funguje jako politický nástroj Zelené dohody, odtržený od každodenní reality lidí.
Zvláště kriticky se stavím k modelu financování banky: rizika jsou socializována prostřednictvím záruk z rozpočtu EU, zatímco soukromí investoři těží z levných úvěrů. Pokud projekty selžou nebo nesplní očekávání, zodpovědnost nakonec ponesou daňoví poplatníci.”
AfD volá po zásadní změně orientace politiky EIB. Investice by se měly opět řídit zásadami zabezpečení dodávek, cenové dostupnosti a hmatatelných přínosů pro občany. EU, která rozdává miliardy, zatímco domácnosti a podniky se potýkají s rostoucími náklady, ztrácí svou důvěryhodnost.
