Berlínská konference o Súdánu, která se konala 15. dubna, svedla dohromady zástupce vlád, mezinárodních organizací a nevládních organizací s cílem poskytnout novou humanitární pomoc této zemi zmítané občanskou válkou. Cílem bylo překlenout finanční schodek ve výši 2,2 miliardy eur; německá vláda nyní přenáší lví podíl slíbených prostředků na bedra německých daňových poplatníků: ministr zahraničí Johann Wadephul na summitu přislíbil 212 milionů eur. Marc Jongen, poslanec Evropského parlamentu a mluvčí delegace AfD pro rozvojovou politiku, uvedl:
“S částkou 29,1 miliardy eur v roce 2025 se Německo stalo největším světovým dárcem rozvojové pomoci – a to v návaznosti na drastické škrty v americkém programu USAID. Z celkových 522 milionů eur, které Evropská komise a členské státy již přislíbily Súdánu na rok 2025, nese hlavní břemeno právě Německo. Tyto platby jsou z velké části realizovány prostřednictvím nástroje NDICI, jehož celkový objem na období 2021–2027 činí téměř 79 miliard eur – a to bez dostatečné demokratické kontroly a měřitelných kritérií úspěchu. Zůstává zcela nejasné, jak velká část slíbených prostředků se skutečně dostane k místnímu obyvatelstvu na pokrytí základních potřeb a kolik z nich končí v kapsách zkorumpovaných nevládních organizací a válečných magnátů. Evropský účetní dvůr opakovaně kritizoval nedostatek transparentnosti v rozvojové pomoci EU, zejména pokud jde o roli nevládních organizací, avšak dosud nebyly zavedeny žádné účinné kontrolní mechanismy ani přísnější kritéria pro přidělování prostředků.
Vzhledem k hospodářské krizi a ztrátě stovek tisíc pracovních míst v důsledku deindustrializace v Německu je takový převod miliard do zahraničí zcela nezodpovědný. Německá vláda nesmí nadále vystupovat jako pokladník světa. Naopak, jakékoli další zapojení Německa a EU do rozvojové politiky musí být vázáno na přísné podmínky: účinnou ochranu hranic, důsledný postup proti pašování lidí a islamistickému terorismu a funkční readmisní dohody pro migranty – s okamžitým zastavením všech plateb v případě odmítnutí readmise migrantů. V posledních letech prudce vzrostl počet nelegálních vstupů do Evropy, zejména ze Súdánu.
Na úrovni EU musí nyní panovat plná transparentnost, musí být zavedena protikorupční opatření a musí dojít k radikálním škrtům ve všech výdajích na rozvoj, které nepřinášejí jasné přínosy – podle vzoru DOGE ve Spojených státech. Evropské hospodářské a bezpečnostní zájmy, stejně jako boj proti nelegální migraci, musí být postaveny do centra rozvojové politiky EU. Německá vláda by měla převzít vedoucí roli na národní úrovni, místo aby nadále nalévala miliardy z peněz daňových poplatníků do něčeho, co je v podstatě bezednou jámou na globálním Jihu.’
