“Po pádu Asada v Bruselu a Berlíně zavládlo jásání: novému vládci v Damašku, bývalému teroristovi z al-Káidy al-Sharaovi, byl vyprostřen červený koberec a byly mu slíbeny miliardy na pomoc. Toto jásání bylo předčasné.
Náboženské menšiny, které za Asada ještě požívali ochrany, jsou dnes v Sýrii systematicky pronásledovány – křesťané, alávité, drúzové a šíité. To je nepřijatelné.
Brusel a Berlín musí nyní vyvinout masivní tlak na Damašek. Cílem musí být: za prvé, účinná ochrana všech náboženských menšin. Za druhé, návrat milionů sunnitských Syřanů z Evropy. Mnozí z nich oslavovali pád Asada – nyní by měli pomoci při obnově své země.
Dokud nebudou splněny tyto dvě podmínky, nesmí do Sýrie proudit ani jediný cent z peněz německých daňových poplatníků.’
